Evoluce od améby k člověku

Za stavebnicové systémy se často označují aplikace, které by spíše měly být nazývány modulární. Jsou členěny do velkých předpřipravených bloků, které si uživatel může nebo nemusí koupit. Jím zakoupené bloky pak spolupracují v rámci naprogramovaného scénáře.

flexideo není tento případ. Zjednodušeně řečeno, nabízí malé kostičky bez rozlišení funkce, umístění a role ve výsledné stavbě. Umožňuje postavit různé, funkčně zcela odlišné systémy, jejichž jednotícím prvkem bude pouze použití stejných kostiček.

Na jednom setkání našeho pracovního týmu vzniklo zřejmě nejvýstižnější přirovnání vztahu flexideo nástrojů a výsledného systému: je jím obraz DNA. Tak jako shluky nerozlišených buněk rodícího se organismu reagují na předpis kódovaný do skupin aminokyselin, tak flexideo reaguje na předpis „kódovaný“ do XML a vytvoří dle něj zcela unikátní „organismus“. Stejně dobře jím může být améba, ale také člověk (budeme-li jej chápat za nám známý horní limit evoluce). Evoluci lze chápat jako další výstižný obraz popisující flexideo. A podobně jako jsou lidé evolučními potomky již zmíněných améb, tak i ve „flexideo evoluci“ platí, že každé nové rozšíření je evolučním potomkem předchozího stavu.

A tak lze říci, že flexideo se vyvíjí se svým klientem a vyvíjí se v duchu evoluce: přirozeně, adaptivně a ladně. Z améby se nestal plaz mávnutím kouzelného proutku. Každý postup má svůj přirozený vývoj a v jeho duchu kráčí i flexideo.

Uveďme příklad: potřebuje-li určitá společnost v informačním systému evidovat došlou poštu,  jistě si nemusí pořizovat celý modul pro podatelnu a spisovou službu – vždyť jejím přáním je pouze evidovat došlou poštu. A pokud za týden zjistí, že opravdu potřebuje celou spisovou službu?  Pak se jen její XML DNA (XDS) rozšíří o informace, nutné pro sestavení složitějšího organismu – a ten se, v duchu Darwinovské evoluce, adaptuje na nové prostředí. Procesu adaptování jsme dali název replikace.

Replikace? Ano, a bez legrace.

Jde tu o hodně. Zejména o čas a peníze, které se dají užít lépe než je drahý informační systém. Na počátku byla idea důsledného zobecnění, s cílem vytěžit z ní maximum. Uvažujte s námi: Jak sestavit informační systém, který by splňoval všechny nároky a zároveň nebyl neúměrně drahý? Jak v krátkém čase připravit software pro pracovní tým, který by odpovídal reálné potřebě, byl spolehlivý, výkonný a investičně přijatelný?

Ukazuje se, že klíčovou otázkou je schopnost systému vytvářet a doplňovat software dle aktuálních potřeb. Avšak neustálé nároky na úpravy a rozšiřování software ústí ve vysoké náklady a značnou časovou náročnost. Častým problémem je i obecně rozšířená naivita vývojářů v oblasti dodacích termínů. A řešením nejsou ani nákupy hotového software, neboť ten zase nevyhovuje specifickým potřebám a řada věcí se beztak musí provádět ručně, případně mimo systém.

Nabízí se otázka: Je možné spojit výhody hotového software s možností určit si vlastní strukturu a funkce do jediného řešení? Vždyť většina používaných algoritmů a struktur se neustále opakuje! Lze je tedy zobecnit do té míry, že budou předprogramovány a otestovány bez znalosti konkrétního finálního využití. Způsob, který jsme realizovali, je právě již zmíněná replikační technologie.

V praxi jsme ověřili, že není důvod plýtvat časem a penězi na programování celé šíře programového vybavení. Většinu kódu je možné replikovat z hotových, tj. již vyvinutých a odladěných softwarových entit. Replikace je pak řízena definicí vlastní potřeby. Replikovat software je přitom možné snadno a pro cokoli, co je třeba: sklady, obchod, dokumenty… nebo „něco extra“, co potřebujete jenom vy. A přitom snadno a přesně. Více o principu replikace se dozvíte zde.

Máte vlastní vědomostní základnu? Sestavte podle ní vlastní software!

Dlouhá řada programového vybavení je založena na vědomostech a zkušenostech svých tvůrců, které nemusí přesně vyhovovat vaší představě o tom jak věci dělat a jaké struktury či postupy používat. Dokonce můžete mít takovou potřebu, které se žádný existující software ani nepřiblížil. Koncept flexideo však naopak nabízí velmi efektivní způsob, jak využít vlastní vědomostní základny jako konkurenční výhody a poskládat si strukturu informačního systému dle vlastních představ, aniž byste museli platit drahý vývoj! Jen poskládejte dílky již vyvinutého softwaru do struktury, kterou potřebujete – viz. také rozklad struktury.